|
|
Turisticko-poznávací exkurze Revika - Vizovice
29. 9. - 1. 10. 2009
V úterý ráno jsme
se všichni sešli na nádraží ve
Starém
Městě. A vyrazili jsme na náš poslední
školní výlet. Už po cestě zavládla
radostná nálada, což byl příslib správně
prožitých tří dnů.
U vlaku ve Vizovicích jsme naložily tašky a batohy do auta a
nechali si je odvézt na ubytovnu. Bez zátěže jsme se vypravili do výrobny
alkoholu R. Jelínek. Neměli jsme vůbec ponětí, kudy se dostaneme dovnitř. Tak
jsme zazvonili na zvonek u těžké kovové brány, která se k našemu podivu
otevřela. Vzápětí nás sice z obrovského nádvoří vyprovodili a poslali
jiným vchodem, ale jak jsme
se nasmáli…! Exkurzi jsme si domluvili na středu a
vydali se za historií.
Prohlídku
zámku jsme začali v malé expozici vývoje
odívání. Zaujali nás nejen šaty a
účesy oblečené na panenkách Barbie, ale i
některé historické předměty uložené
v depozitáři zámku. Samotný zámek je
krásně rekonstruovaný, s bohatým
mobiliářem a výzdobou.
Na cestě ze zámku jsme se stavili v zámecké čokoládovně
– mňam – a zazvonili si na „zvonek přání“. Skoro jsem jej strhli, protože jsme
si museli pojistit maturitu.
Pak jsme se vydali směrem k ubytovně vzdálené asi 4 km.
Ještěže jsme po chvíli
zastavili uklidnit naříkající žaludky ve
Valašském šenku! Pak se nám šlapalo
podstatně líp.
Ubytování bylo celkem fajn, ale nás lákalo hřiště. Volejbal,
fotbal, nohejbal – tam jsme se mohli vyřádit do tmy. Večer patřil jen zábavě.
Všichni se nechali strhnout hrou Twistr, u které jsme se fakt nařehtali. A také
u další hry, která se jmenuje Aktivity. Chtěli jsme také jít v noci do
venkovního bazénu, ale to nám paní učitelky zatrhly…(jinak nám dost dovolily).
Ve středu jsme šlapali v drobném deštíku do Vizovic,
kde jsme si prošli podnik R. Jelínka.
Tam jsme se poučili, pokochali – a
odešli. Na opačném konci města nás čekala
další prohlídka, tentokrát soukromé
sklárny, kde se vyrábí drobné
foukané vázy, prstýnky, přívěsky,
náušnice,
svícny a spousta jiných ozdůbek. Dva mistry
skláře, kteří nám předvedli krásnou
souhru, i když vypadali jak Pat a Mat, jsme sledovali s otevřenou
pusou.
Úplně nám z práce sklářů (nebo z dlouhého
chození?) vytrávilo. Dali jsme si pozdní oběd a vyrazili na Reviku. Tam jsme si
zopakovali míčové a jiné řádění, prostě třídní blbnutí.
Škoda, že
ve čtvrtek byl čas odjezdu. Naštěstí nám pracovníci Reviky opět odvezli bágly
na nádraží, tak se nám šlo pohodlně. Jsme bezva parta, proto nás mrzelo, že
poslední třídní výlet končí.
|
|
|
|
