Zpravodajství Sport Počasí Blesk Horoskopy Tel. seznam Jízdní řád Slovníky Seznam Facebook Google
   Hlavní menu
   Úvodní strana
   Aktuality
   Profil školy
   Studijní obory
   Přijímací řízení
   Personální obsazení
   Střediska OV
   Fotogalerie
   Kontakt
   Studijní materiál
   Dokumenty školy
  Statistiky
  Reklama

      Aktuality
Exkurze Budapešť - Bratislava

26. října 2010 se skupinka vášnivých cestovatelů z 1.DN, 2.DN, 4.E, 3.E, 2.E a 3.K nahrnula do autobusu, který směřoval do hlavních měst Slovenské a Maďarské republiky. Bratislava a převážně

i Budapešť jsou krásná starobylá města překypující historií, a vše co jsme v nich viděli a navštívili během dvoudenního výletu bylo jen malinkým zrnkem písku v poušti památek a skvostů.

Ve slovenské metropoli se k nám připojila rázná samozvaná neurotická průvodkyně paní Jitka Hederová, která neponechala nic náhodě a nevynechala jedinou pikantnost z obou měst. Ihned po jejím nástupu zavládl mezi zúčastněnými pozoruhodný klid a zvláštní napětí.

Ti, kteří podle paní Jitky měli oči k dívání, mohli shlédnout z okna sídlo prezidenta Slovenské republiky, hlavní třídu a výpadovku směr hraniční přechod Rajka. Ještě jsme se nestihli rozhlédnout a už jsme ztráceli signál sotva získaných slovenských mobilních operátorů. Těsně před příjezdem do Budapešti jsme se zastavili na malou, povinnou ,,cikpauzu“, při které jsme hledali bronzové zobrazení největšího a nejznámějšího ptáka maďarské historie, bájného turula, který Maďary přivedl na nynější území. Kvůli mlhavému počasí jsme o tento pohled však přišli. Po jedenácté hodině jsme byli na místě a vyrazili za poznáváním hlavního města Maďarska.

Budapešť je osmým největším městem Evropské unie, které vzniklo v roce 1873 sloučením tří samostatných částí – Budína, Starého Budína (Obudy) a Pešti. Město se rozkládá na obou březích řeky Dunaje, který je protkán několika mosty a různými ostrůvky, z nichž nejznámější je ostrov Margitin. Pohled na tento ostrov, mosty křižující veletok a celé panorama města se nám rozevřel při vstupu na starodávné opevnění Citadellu na vrchu Gellért. Užasli jsme nad architektonickou stavbou parlamentu a dalším bohatstvím, díky kterým se Budapešť spolu s širokými bulváry může právem pyšnit přezdívkou ,,Paříž na Dunaji“. U zdi Citadelly jsme měli možnost vyzkoušet si těžkou techniku namířenou přímo na město. Jelikož jsme k ní nenašli ale žádné náboje, museli nám stačit spouště fotoaparátů před diskutabilní sochou svobody.

Po krátkém osobním volnu určenému pro občerstvení, focení či nasávání atmosféry podzimního slunečného dne na Citadelle, jsme se přesunuli dále přímo do centra.

Rázným a svižným krokem, kterým jsme následovali paní Jitku s její čarovnou paličkou, jsme „tělo na tělo“ prošli Váci ucta (ulici) a dostali jsme se k Bazilice svatého Štěpána – kostela zasvěceného prvnímu maďarskému křesťanskému králi. V bazilice jsme si mohli prohlédnout vzácnou relikvii,

tzv. Svatou pravici, pozůstatek části Štěpánovy ruky.

Co by to bylo za návštěvu Budapešti, kdybychom nezašli nahlédnout do jedné z největších maďarských tržnic, která nabízela nepřeberné množství zeleniny, hlavně pravé pálivé papriky, krajkářských výrobků a různých typických suvenýrů. Zde jsme se rozhodli utratit vyměněné forinty

a potěšit tak nejen sebe, ale i naše příbuzné.

Čas rychle ubíhal a den se chýlil ke konci. Před sebou jsme měli ještě cestu na nádvoří hradu Budín, Matyášův chrám a s ním sousedící Rybářskou baštu. Opět jsme mohli spatřit ,,krásku na Dunaji“ z jiného úhlu a v záři zapadajícího slunce jsme z hradeb shlíželi na osvětlený parlament, který lemovala světla aut projíždějících po hlavní třídě podél Dunaje. Po průchodu nádvořím jsme se ocitli před Matyášovým chrámem. Do jeho útrob jsme se však kvůli pořádanému rekviem nedostali. Shlédli jsme tedy památku zvenčí a porovnávali ji s katedrálou sv. Víta v Praze. Přesunuli jsme se na neogotickou a neorománskou stavbu Rybářskou baštu (Halászbástya), která svými bílými kvádry a špičatými věžičkami připomínala spíše sídlo princezen než sídlo rybářů. Smutek z toho, že se nám nepodařilo navštívit Matyášův chrám, jsme zahnali slaďoučkou prohlídkou marcipánového muzea, ve kterém jsme viděli cukrové zmenšeniny již nám známých pamětihodností a samozřejmě si něco i zmlsli. Když jsme vyšli z muzea na nádvoří venku už panovala tma protknutá kapkami deště. Ještě jednou jsme se podívali na osvětlenou metropoli a spěchali příjemně unavení a nabyti novými poznatky a zážitky zpět do autobusu. Vyrazili jsme zpět na slovenskou stranu směr Podhajská.

Nebýt opětovných pípnutí mobilních telefonů, ani bychom si nevšimli, že jsme opět na území Slovenské republiky. V penzionu Lagáň, umístěném v obci Radava, nás již čekala teplá večeře, koupel a postel.   

Po ranní hygieně jsme si zabalili věci, naložili je opět do autobusu a šli na snídani. Posilnili jsme

se dosyta a později jsme zjistili, že kdybychom tak neučinili, snad bychom ani Radavu neopustili. K odjezdu autobusu byla potřeba doslova chlapská síla. Aby se vozidlo pohlo z místa, muselo být

i s osazenstvem rozhoupáno. Při čekání a houpání jsme byli poučeni o hnízdících ptácích dropech, takže ani technická porucha nám nezabránila v poznávání okolní krajiny, na níž jsme se nacházeli.

Hurá!!! Autobus se rozjel a my se vydali na cestu. Nejdříve jsme v bratislavských ulicích obdivovali nové stavby bohatých a známých obyvatel hlavního města. Těmito uličkami jsme projeli na Slavín, kde jsme mohli vidět celou Bratislavu. Ze Slavína jsme se dostali na Bratislavský hrad, na jehož nádvoří se tyčí spory vyvolávající socha knížete Svatopluka. Udělali jsme ,,grupenfoto“ a pokračovali směrem do vnitřních prostor hradu. Hrad však v minulosti do základů vyhořel a je od roku 2008 v celkové rekonstrukci. V klenotnici jsme spatřili výstavu historického muzea zaměřenou na liturgické předměty, zejména monstrance. Opět mnoho z nás neodolalo a srovnávalo vystavované předměty s předměty vystavenými v pražské Loretě. Z bratislavského hradu jsme se vydali ke katedrále sv. Martina, který v minulosti sloužil ke korunovaci uherských králů. I zde byly vystaveny předměty sloužící k bohoslužbám. Za nimi jsme museli vystoupit do věže katedrály. Naopak když jsme sestoupili do podzemí, shlédli jsme krypty významných osobností.

Po prohlídce jsme pokračovali uličkami, které obývaly nehybné sochy významných představitelů slovenských dějin. Následovalo Hviezdoslavovo náměstí s dominantou Národního divadla a průchod uličkou se sochou Čumila.

Během svižné chůze historickým centrem města jsme navštívili Primaciální náměstí s palácem. Dovnitř jsme se však bohužel či bohudík nedostali, jelikož zde byl očekáván norský král Harald V. z dynastie Glücksburgů.

Po náročném dni nás čekalo osobní volno ve formě oběda, fotografování, nákupů či podrobnější poznání neznámých míst Bratislavy. Už jen ukázka plakety na památku první upálené ženy obviněné z čarodějnictví před Michalskou bránou a hurá za autobusem.

Řidič měl díky dopravnímu kolapsu menší prodlení, ale za to mi jsme měli kolaps málem srdeční

a smíchový. Paní průvodkyně v dobré víře chtěla pomoci řidiči s vyhledáváním naší skupiny a nevědomky se svou kouzelnou hůlkou zakryla výhled vozidlům na důležitou dopravní značku.

Před odjezdem do České republiky jsme stihli navštívit místo, kde se slévá Morava s Dunajem, zříceninu hradu Devín. Naposledy jsme do objektivů našich fotoaparátů zakřičeli pozor vyletí turul
a odebrali se na dvouhodinovou cestu do Uherského Hradiště.
Důsledně jsme dbali na to, aby paní průvodkyně v pořádku opustila náš vůz a hurá domů. Příchozí sms zprávy nám za necelé dvě hodiny oznamovaly opětovný návrat do naší milé vlasti.
Dva dny je velmi krátká doba poznat všechny skvosty obou měst, a tak jak stále opakovala paní Jitka s kouzelnou paličkou, uvidíte to, až Budapešť a Bratislavu navštívíte příště.
 
| zpět |  | fotogalerie |

© Copyright 2005 - 2007 | Střední škola služeb s.r.o. | všechna práva vyhrazena. | Přebírání materiálů není dovoleno bez předchozího svolení. | Tvorba a design studio Matějík .