|
Praha 8. 6. – 10. 6. 2011
Praha je prý zlatá loď. A co člověk nezná, má si
vyzkoušet. Tímto heslem jsme se řídili celé tři dny, které jsme měli vyhrazené
pro návštěvu našeho haupt města.
První den jsme si přivstali, abychom po příjezdu na
místo činu ještě něco zvládli. Z Uh. Hradiště jsme vystartovali něco před
5. hodinou. Než jsme se dostali do provozní teploty, byli jsme na místě.
(Mezi
námi – cestování moc ráda nemám, ale s bandou kamarádů a svačinou od mamky
je to pohodka.)
Jen co jsme se ubytovali, čili odhodili to, co nám
zavazelo, vcucnul nás vír městského šrumce. Procházeli jsme se historii po krku
– mám na mysli Karlův most s tepem dějin, jeho krajní brány
– na obě jsme
hrdinně vystoupali – a nebyly jediné.
Národní muzeum nám nabídlo kromě
stálých
skvostů
i nápaditou expozici mapující staré pověsti
české, Václavák pro změnu soudobý
městský cvrkot. Staroměstské náměstí jsme
si vychutnali jak za dne, tak o
půlnoci, Staroměstskou radnici jsme obdivovali zvenčí i zevnitř
–
v podzemí i ve výšinách. Nemohli jsme
minout ani Betlémskou kapli, kterou
jsme si prohlédli v nočním osvětlení –
a byli jsme u ní sami!
Z Petřína jsme vočíhli matičku Prahu brzy
dopoledne, pak jsme si prohlédli sebe navzájem v zrcadlovém bludišti –
samé krasavice a krasavci! Loretánský chrám s pokladnicí, Vyšehrad,
Slavín, Pražský Hrad, Svatovítská katedrála – no, byla toho spousta, co jsme
viděli. Každý z nás měl sdělit ostatním základní informace o vybrané
památce, místu, kde se něco významného semlelo. Abychom o něco zchytřeli.
Ke kultuře jsme se dostali i jinak – Pod Palmovkou
jsme viděli představení Sugar – Někdo to rád
horké – to byl jeden večer. Druhý
jsme obdivovali parádní vynález páně
Křižíka – fontánu, která nám fontila
v tónech Dvořákových Slovanských
tanců. Byl to fakt šikula! Teda Křižík i
Dvořák.
Také jsme se nechali ošplouchnout vltavskou vodou,
když jsme z parníku v tempu líně plynoucí vody přihlíželi lidskému
hemžení na nábřeží, pokukovali po významnostech na břehu a vychutnávali vzácné
chvilky odpočinku.
V pátek odpoledne jsme se s Prahou
rozloučili již několikrát použitým
odzbrojujícím povzdechem
„jéééééé“ a popěvkem „V nohách mám už tisíc mil…“.
|
