|
|
Jó
napot kivánok Magyaroszág!
Že
jste teď právě zcela přesně všichni neporozuměli?
Nevadí. Možná i vy, studenti a studentky
nižších ročníků, porozumíte
příští
rok, když se také rozhodnete vycestovat se školou do
zahraničí.
I letos se nám podařil uspořádat poznávací výlet do Maďarské a Slovenské
republiky. Cílem naší cesty
se stala hlavní města a jejich hlavní
turistické cíle již zmíněných zemí.
Během dvou říjnových dnů jsme se seznámili
nejen s pamětihodnostmi obou měst, ale i s jazyky
a kulturou navštívených
zemí. První den nás očarovala tajuplná
Budapešť, s bájnými ptáky turuly,
kteří nás upozorňovali na maďarskou historii snad na
každém rohu a každé
stavbě. K propojení jazyků tentokráte však
slovanských došlo i na
Citadele, bývalé pevnosti. Tam naše studentky
kosmetiky odolávaly studentům ze
Srbska.
Při
obdivování vrchu Gellért a údajně
nejkrásnější budovy parlamentu, se nám
někam schovalo sluníčko a na chvilku ho
vystřídal drobný déšť. Nezabránil
nám však zhlédnout chrám sv.
Štěpána, hlavní
třídu či nejvýznamnější
budapešťské mosty (např. Alžbětin a Řetězový).
Ochutnali jsme místní kuchyni, vyjeli na kopec, na němž
se tyčila Rybářská
bašta s Matyášovým chrámem a
oproti stojící Budínský hrad.
Loučili jsme se s Budapeští ve večerních
hodinách. Noční starobylé město nám svými světly dalo sbohem.
Ráno
nás probouzel zpěv vodních ptáků na
březích Slunečných jazér, která leží
nedaleko našeho druhého cíle, Bratislavy.
Posnídat,
sbalit, opět nastoupit do autobusu
a plni očekávání se vydat na další
toulky. Počasí nám stále nepřálo, ale
díky
svižnému tempu naší průvodkyně jsme chlad
nestačili snad ani pocítit.
U Bratislavského hradu nás vítala socha
knížete Svatopluka. Z postranní zdi na nás vykukovalo památné okno, za
kterým byla podepsána dohoda o rozdělení Československa. Chrám sv. Martina i se
svou klenotnicí na nás nenechal dlouho čekat. Po cestě jsme nemohli zapomenout
pozdravit pracujícího člověka, Čumila.
Zlatým hřebem se stal hrad Děvín, který
shlíží na soutok dvou řek, Dunaje a Moravy, jež jsou jakýmsi symbolickým
propojením obou národů, které spolu několik let koexistovali.
Poděkování
za příjemné chvíle plné nových
poznání a zážitků, patří nejen všem
zúčastněným, naší obětavé
průvodkyni,
trpělivému a zodpovědnému řidiči, ale hlavně VÁM
MILÍ RODIČOVÉ!
A tak už stačí pouze říct dovidenia.
|
|
|
|
